K formulaci „neexistuje jiné uspokojivé řešení“ v ustanovení § 56 odst. 1 ZOPK

Ustanovení § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) říká, že „Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.“

Nejvyšší správní soud ve věci sp. zn. 6 As 73/2015 a sp. zn. 2 As 84/2015, ve které se mj. zabýval výkladem spojení „neexistuje jiné uspokojivé řešení“, zdůraznil, že jeho závěry nemají vést k „bezbřehé revizi procesů posuzování vlivů na životní prostředí v následných správních řízeních“. Sama právní věta těchto dvou judikátů obsahuje meze dané myšlenky, když alternativní varianta musí být „reálná a uskutečnitelná“ a musí být v řízení o výjimce „věrohodně doložen“ menší dopad této varianty na životní podmínky chráněných…