K charakteru rozhodnutí o povinnosti náhradní výsadby

Podle § 9 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) může orgán ochrany přírody ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dobu pěti let.

Z textu zákona je zřejmé, že povinnost náhradní výsadby je ukládána konkrétnímu žadateli a je svázána s konkrétním povolením kácení dřevin ve specifikovaném rozsahu, které je vydáno k žádosti konkrétního žadatele. Je to žadatel, komu svědčí kompenzační povinnost v souvislosti s ekologickou újmou vzniklou v důsledku jemu povolené činnosti. Obdobně je konstruována eventuelní povinnost odvodu pro případy, kdy není povinnost náhradní výsadby uložena. Podle § 9 odst. 3 věta první a druhá ZOPK pokud orgán ochrany přírody neuloží provedení náhradní výsadby podle odstavce 1, je ten, kdo kácí dřeviny z důvodů výstavby a s povolením orgánu ochrany přírody povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce, která jej použije na zlepšení životního prostředí. Ten, kdo kácel…