dnes je 20.6.2024

Input:

Dohoda o narovnání z titulu způsobené škody na pronajatém bytě

26.9.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.3.3
Dohoda o narovnání z titulu způsobené škody na pronajatém bytě

JUDr. Pavla Schödelbauerová

Narovnání je jeden ze způsobů zániku závazku, ke kterému dojde tehdy, jestliže se věřitel a dlužník dohodnou, že mezi nimi sporná nebo pochybná práva a povinnosti budou vyjasněna a upřesněna. Jsou tedy sporná. Narovnáním dojde k zániku dosavadního závazku, který bude nahrazen závazkem novým. Účelem narovnání je odstranit spory o platnost, důvod nebo o obsah původního závazku a předejít tak případnému soudnímu sporu. Právní úprava narovnání je obsažena v § 1903–1905 NOZ.

Předmětem dohody o narovnání mohou být jak jen některá, tak i všechna práva a povinnosti, která z daného právního vztahu vyplývají a která jsou skutečně sporná nebo pochybná. Pokud by došlo k omylu o tom, co je skutečně sporné, neznamená to neplatnost narovnání, neplatnosti se lze dovolat pouze tehdy, pokud by tento omyl byl vyvolán lstí. Platnosti také nebrání, pokud by dodatečně vyšlo najevo, že zde dříve dohodnuté právo nebylo, ledaže by narovnání nebylo sjednáno v dobré víře.

Judikát

Viz např. Rozhodnutí NS 30 Cdo 21/2011

"Dohoda o narovnání

Dohoda o narovnání patří společně s privativní novací do kategorie dohod, které ruší závazek tím způsobem, že jej nahrazují závazkem jiným. Na rozdíl od privativní novace je narovnání určeno k úpravě práv, která jsou mezi stranami sporná či pochybná. Spornost nebo pochybnost vzájemných práv je pojmovým znakem narovnání, narovnání směřuje k odstranění této spornosti či pochybnosti. Účelem narovnání přitom není odstranit existující spor či pochybnost tím způsobem, že si strany vyjasní či vysvětlí sporné otázky anebo že zjistí, jaký je skutečný stav věci, narovnáním strany odstraňují jejich spor či pochybnost tím způsobem, že sporný či pochybný závazek zruší a (případně) nahradí závazkem novým, nesporným a nepochybným. Právo je sporné, pokud je určitá otázka s ním spojená předmětem různých názorů (neshody) účastníků (například každý z účastníků má jiný názor na to, zda určité právo platně vzniklo, účastníci se neshodují v tom, jaká je výše předmětu plnění apod.). O pochybnost se jedná tehdy, je-li určitá otázka spojená s právem pro účastníky nejistá (například účastníci si nejsou jisti, zda právo platně vzniklo či jaká je výše předmětu plnění). Spornost i pochybnost jsou z podstaty věci výhradně subjektivní kategorie, jejich existence není podmíněna vedením soudního řízení mezi účastníky. Pro závěr, že mezi stranami existuje spor či pochybnost, je rozhodující pouze to, zda daná otázka je předmětem různého názoru účastníků nebo zda o ní účastníci nemají jistotu. Spornost či pochybnost je třeba vždy posuzovat ze subjektivního hlediska účastníků, právě tuto subjektivní spornost či pochybnost řeší účastníci uzavřením narovnání. Spornost či pochybnost se může vztahovat na kteroukoliv právně relevantní otázku spojenou s právem účastníků, předmětem sporu či pochybností může být samotná existence či platnost práva, ale i další otázky, kterými jsou zejména kauza závazku, obsah závazku (předmět, místo, čas plnění), další vlastnosti závazku (splatnost, promlčení, volba práva) či okruh subjektů závazku. Narovnání je svou podstatou koncipováno jako privativní novace, narovnáním dochází k zániku sporných či pochybných práv a povinností a jejich nahrazení novým závazkem vyplývajícím z narovnání.".

Dohoda o narovnání

Nahrávám...
Nahrávám...