Cílem tohoto sdělení je sjednocení interpretace přechodného ustanovení zavedeného zákonem
č. 150/2010 Sb., Čl. II bod 2 a vzájemného vztahu ochranných pásem vodních zdrojů (dále jen OPVZ)
a pásem hygienické ochrany (dále jen PHO).
Ochranná pásma byla stanovována již historicky a jsou vyhlášena podle různých právních předpisů. Setkat se lze s označením ochranná území kolem vodních zdrojů, pásma hygienické ochrany nebo se současným označením ochranná pásma vodních zdrojů.
Již s účinností zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, byla stanovována ochranná území kolem vodních zdrojů, která lze považovat za prvotní ochranná pásma.
Následně byla vyhlašována PHO podle dříve platného zákona č. 138/1973 Sb., o vodách a Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 51/1979 o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží. Jelikož byl tento institut v kompetenci Ministerstva zdravotnictví, PHO sloužila především k ochraně kvality vodních zdrojů. V této době bylo vyhlášeno nejvíce ochranných pásem. PHO byla vyhlašována rozhodnutím a byla vymezována v rozsahu tří stupňů, a to I., II. (IIa či vnitřní mezistupeň a IIb či vnější mezistupeň) a III. stupeň. Později, novelou vodního zákona č. 14/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/1973 Sb. byl zrušen institut PHO III. stupně a dělení na mezistupně u PHO II. stupně a byl zaveden princip zonální ochrany v OPVZ II. stupně.
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), převzal principy OPVZ z novely zákona č. 14/1998 Sb. Podle § 30 odst. 1 vodního zákona slouží OPVZ k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody. OPVZ se až do roku 2010 vyhlašovala rozhodnutím a vycházela z principu dvoustupňové ochrany (I. a II. stupeň OPVZ).
I přes rozličné označení ochranných pásem (ochranná území, PHO) je třeba pohlížet na dříve zřízená ochranná pásma jako na ochranná pásma ve smyslu § 30 odst. 1 vodního zákona se všemi povinnostmi plynoucími z tohoto zákona a z dalších právních předpisů zakotvujících obecná omezení nebo povinnosti pro činnosti prováděné v OPVZ – viz výklad odboru ochrany vod ze dne 22. prosince 2010 k pojmům „ochranná pásma vodních zdrojů“ versus „pásma hygienické ochrany“ a jejich vzájemného vztahu více viz web MŽP ČR.
To, že za OPVZ ve smyslu § 30 vodního zákona je nutno považovat rovněž ochranná pásma stanovená podle § 19 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, potvrzuje také rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 30A 123/2012-51 ze dne 28. 1. 2014.
Zákon č. 150/2010 Sb. novelizoval vodní zákon ve smyslu způsobu vyhlašování OPVZ nahrazením formy rozhodnutí formou opatření obecné povahy. Čl. II bod 2 přechodného ustanovení zákona č. 150/2010 Sb., stanoví, že ochranná pásma stanovená podle dosavadních předpisů se považují za ochranná pásma stanovená podle § 30 odst. 1 vodního zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely č. 150/2010 Sb. Uvedené přechodné ustanovení je třeba chápat výlučně jako ustanovení procesní povahy, které se vztahuje toliko k formě vyhlašování ochranných pásem. Z výše uvedeného vyplývá, že na rozhodnutí, kterými jsou pásma hygienické ochrany stanovena, se má (z hlediska formy) pohlížet jako na opatření obecné povahy. Přechodné ustanovení zavedené zákonem č. 150/2010 Sb. Čl. II bod 2…
