dnes je 23.4.2024

Input:

Příloha 2: Vyloučení z projednávání a rozhodování věci

6.1.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.1.2 Příloha 2: Vyloučení z projednávání a rozhodování věci

JUDr. Lukáš Potěšil, Mgr. Jiří Venclíček

Judikatura
Nejvyšší správní soud, sp. zn. 1 As 51/2008, rozsudek ze dne 10. července 2008

K podjatosti pracovníka správního orgánu

V projednávaném případě bylo tvrzení o podjatosti pracovníka správního orgánu vztahováno výhradně na postup ve správním řízení.

Bylo namítáno, že pracovník správního orgánu veden snahou poškodit účastníka správního řízení shromažďoval pouze důkazy v jeho neprospěch, zatímco důkazy v jeho prospěch hodnotil jako nepodstatné nebo nepravdivé.

Důvodem pro pochybnost o nepodjatosti však může být poměr pracovníka správního orgánu k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, a nikoli způsob, jakým pracovník správního orgánu vede správní řízení či samotný výsledek tohoto řízení.

Krátkodobý pracovní poměr pracovníka správního orgánu u účastníka správního řízení, který existoval více než pět let před zahájením předmětného správního řízení, nemůže být bez dalších k tomu přistupujících skutečností považován za důvod pochybností o podjatosti pracovníka správního orgánu.

Judikatura
Nejvyšší správní soud sp. zn. 1 Afs 7/2009 – 753, rozsudek ze dne 26. června 2013:

Sama skutečnost, že se úřední osoba zná se zástupcem účastníka řízení nebo se zástupcem osoby, na jejíž podnět bylo řízení zahájeno, či si s nimi dokonce tyká, neznamená, že lze důvodně pochybovat o její nepodjatosti ve smyslu § 14 odst. 1 SŘ z roku 2004.

K podjatosti vedoucích ústředních správních úřadů a státních tajemníků

Podle § 14 odst. 6 SŘ se ustanovení § 14 odst. 1 až 5 SŘ nepoužijí pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky. Takovou výluku pro uvedené kategorie osob však shledal Nejvyšší správní soud protiústavní, a proto předložil Ústavnímu soudu návrh na její zrušení. Ústavní soud tento návrh odmítl, avšak vyslovil, že "vady správního řízení posuzuje soud v rámci soudního přezkumu nejen z pohledu kautel, jež na správní řízení dopadají ze správního řádu (případně dalších zákonných úprav správního řízení), nýbrž i těch, jež plynou přímo z ústavního pořádku, v daném kontextu pak z čl. 36 odst. 1 Listiny." (Usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 30/09)

Judikatura
V navazujícím rozsudku ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 Afs 7/2009 – 753, vyložil Nejvyšší správní soud usnesení Ústavního soudu tak, že "je oprávněn posoudit hmotněprávní podmínky podjatosti předsedy žalovaného podle § 14 odst. 1 SŘ bez ohledu na ustanovení § 14 odst. 6 téhož zákona. Pokud Nejvyšší správní soud zjistí, že byly splněny podmínky pro vyloučení předsedy žalovaného z projednávání a rozhodování věci, bude pravděpodobně na místě zrušit rozsudek krajského soudu pro vadu řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit [§ 103 odst. 1 písm. b) SŘS]. Současně bude dán důvod pro zrušení napadeného správního rozhodnutí pro podstatné porušení ustanovení o řízení podle § 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) SŘS."

K takzvané systémové podjatosti

Systémová (nebo také generální) podjatost představuje původně doktrinální pojem, vůči kterému se postupně vymezila judikatura správních soudů. Systémová podjatost nejúžeji souvisí se smíšeným modelem místní veřejné správy, tedy takovým modelem, v němž územně samosprávné celky rozhodují současně v samostatné (samospráva) i přenesené (státní správa) působnosti. V takovém případě totiž může nastat situace, kdy oprávněná úřední osoba při výkonu přenesené působnosti rozhoduje v řízení, jehož účastníkem je její zaměstnavatel, respektive územně samosprávný celek.

Obec v samostatné působnosti požádá o pokácení stromů podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů vlastní obecní úřad.

Vzhledem k ekonomické závislosti zaměstnance lze mít pochybnosti, zda takové uspořádání umožňuje objektivní posouzení věci (viz KADEČKA, Stanislav. Je rozhodování obce ve vlastní věci opravdu nepodjaté? Právní rozhledy. 2005, roč. 13, č. 13).

Je otázkou, zda lze systémovou podjatost považovat za neúmyslnou mezeru v právu. Podle původního návrhu správního řádu totiž v případě hrozící systémové podjatosti mělo dojít k přenesení působnosti na jiný správní orgán. Toto ustanovení však bylo z návrhu správního řádu vyřazeno v průběhu legislativního procesu, což bylo při rozpravě v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky odůvodněno tak, že předmětné ustanovení konstatovalo "generální podjatost úředníků, kteří v podstatě ale zákon generálně předem porušovat nesmějí. Druhý důvod byl, že kvůli této podjatosti se určuje vést správní řízení podané obcí v jiné obci, což je v praxi v podstatě neproveditelné, jak jsme zkoumali i na modelových případech." (Rozprava nad návrhem zákona Správní řád. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. 2004 [cit. 2014-11-29]. Dostupné z: <http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/033schuz/s033234.htm#r1>). Někteří autoři z této skutečnosti dovozují, že systémová podjatost nemůže mít a priori účinky podle § 14 odst. 4 ve spojení s § 131 odst. 4 SŘ a že k tomuto závěru nelze dospět prostřednictvím soudního výkladu, neboť by tím docházelo k nepřípustnému nahrazování vůle zákonodárce. (KINDL, Jiří; ŠTURM, Jan. Jak to bude s podjatostí úředníků územních samosprávných celků. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, roč. 2011, č. 3)

Podle Závěru č. 94 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 11. 6. 2010 "[p]okud nadřízený správní orgán zjistí, ačkoliv příslušný správní orgán nepostupoval podle § 14 odst. 4 SŘ, že všechny úřední osoby příslušného podřízeného správního orgánu jsou ve smyslu § 14 odst. 1 nebo 5 SŘ vyloučeny z řízení, pověří podle § 131 odst. 4 SŘ k projednání a rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu."

Judikatura
K problematice systémové podjatosti se již v minulosti vícekrát vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to poprvé již za účinnosti správní řád z roku 1967. Tento předpis však vůbec nepředpokládal řešení situace spočívající ve vyloučení všech úředních osob daného správního orgánu. Nejvyšší správní soud dříve uváděl, že a priori nelze vyslovit podjatost úředních osob, pokud k systémovým pochybnostem nepřistoupí další pochybnosti vyplývající z dalších skutečností. Nejvyšší správní soud tak vlastně požadoval prokázání "prosté" podjatosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2004, č. j. 2 As 21/2004 – 67). Závěry Nejvyššího správního soudu byly do jisté míry potvrzeny usnesením Ústavního soudu, který konstatoval, že pracovník obce v řízení, kde tato obec vystupuje současně jako účastník, není a priori podjatý. Nicméně Ústavní soud k tomu však v usnesení ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 555/07, uvedl, že "nad rámec odůvodnění usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 553/07 toliko ve formě obiter dictum Ústavní soud uvádí, že v kontextu projednávané věci sice shledal právní závěry Nejvyššího správního soudu vztahující se k otázce podjatosti pracovníka obce ústavně konformními, avšak pro futuro není možné zcela vyloučit ani situaci, kdy se v souvislosti s odlišně determinovanou právní věcí ukáží tyto závěry jako závěry vybočující z mezí ústavnosti. Ústavní soud jinými slovy konstatuje, že na základě konkrétních okolností projednávané věci nedospěl k závěru o ústavní nonkonformnosti napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu (opírajícího se argumentačně o rozsudek ze dne 16. 12. 2004 ve věci sp. zn. 2 As 21/2004), je si však současně vědom i možné eventuality, že budoucí praxe ukáže potřebu tyto závěry (možná i podstatným způsobem) modifikovat (viz např. článek: Kadečka, Stanislav: Je rozhodování obce ve vlastní věci opravdu nepodjaté? In: Právní rozhledy, červenec 2005, s. 477 - 484). Ústavní soud se nedomnívá, že může být pracovník obce a priori považován za podjatého v řízení, v němž je účastníkem řízení tato obec (jak uvádí stěžovatel), současně má nicméně za to, že kritéria předestřená Nejvyšším správním soudem v napadeném rozsudkem citovaném judikátu se mohou v testu skutkově odlišných právních věcí ukázat nevyhovujícími, respektive - uplatňoval-li by je Nejvyšší správní soud i za takovýchto okolností - i ústavně nonkonformními."

Judikatura
Určitou změnu v přístupu k problematice systémové podjatosti přineslo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 – 119:

"Proto se rozšířený senát přiklonil k závěru, že v dané věci je nutno nalézt takové řešení, které na jedné straně zohlední skutečnost, že "systémové riziko podjatosti" dané uvedeným zaměstnaneckým poměrem samo o sobě představuje významné potenciální nebezpečí pro nestrannost rozhodování orgánů územních samosprávných celků jako správních orgánů, avšak na druhé straně vezme v úvahu, že zdaleka ne ve všech případech se toto nebezpečí vskutku projeví. Rozšířený senát proto dospěl k závěru, že v případech, kdy rozhoduje úředník územního samosprávného celku ve věci, která se přímo nebo nepřímo týká tohoto celku, není a priori vyloučen z rozhodování pro svoji "systémovou podjatost", avšak je u něho dáno "systémové riziko podjatosti", kvůli němuž je třeba otázku jeho případné podjatosti posuzovat se zvýšenou opatrností oproti věcem, které se zájmů územního samosprávného celku nijak nedotýkají."

Ustanovení § 14 odst. 1 SŘ z roku 2004 (a obdobně i ustanovení paragrafu 9 odst. 1 z roku 1967) je proto nutno vykládat tak, že

Nahrávám...
Nahrávám...