2.4.0.2 Příloha 2: Doručování
Mgr. Jiří Venclíček
Doručování do vlastních rukou
Které písemnosti se doručují do vlastních rukou, stanoví obecně § 19 odst. 4 a 5 SŘ. Pokud je adresát (jeho zástupce, zmocněnec pro doručování podle § 20 odst. 2, případně jiná osoba podle § 21 odst. 2) zastižen, písemnost se mu vůči potvrzení předá a je doručena. Problémy však mohou nastat, pokud adresát zastižen není.
Jde-li o doručování do vlastních rukou, nelze využít jinou vhodnou osobu, která souhlasí s tím, že písemnost adresátovi předá. Proto, pokud adresát písemnosti doručované do vlastních rukou nebyl zastižen, písemnost se uloží. Adresát se přitom vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do jeho domovní schránky, nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Současně s tím se mu sdělí kde, odkdy a dokdy si lze písemnost vyzvednout. Adresáta je nezbytné písemně poučit o právních důsledcích, pokud si písemnost ve lhůtě nevyzvedne nebo doručení písemnosti znemožní, a o možnosti požádat o určení neplatnosti doručení.
Jestliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Jedná se o tzv. fikci doručení. Podle závěrů judikatury, připadne-li konec desetidenní lhůty pro nastoupení tzv. fikce doručení na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem této lhůty nejbližší příští pracovní den. K doručení dojde i v případě, pokud adresát pokus o doručení podle § 24 odst. 3 a 4 znemožní. V takových případech je písemnost doručena dnem, kdy došlo k neúspěšnému pokusu o doručení.
Pokud to je možné, po uplynutí 10 dnů se písemnost vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo (jinak se vrací správnímu orgánu, který písemnost vyhotovil). Děje se tomu tak v situacích, kdy je písemnost již doručena. Tímto postupem se má pouze zvýšit informovanost adresáta a zajistit, že se adresát o písemnosti dozví a následně se seznámí s jejím obsahem. Podle judikatury doručení nastává marným uplynutím desetidenní lhůty; pozdější faktické převzetí nemá na právní účinky doručení již žádný vliv. V tomto smyslu také Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 3694/13, dovodil, že "Pokud stěžovatel namítá, že zásilka následně nebyla vložena do domovní schránky, je třeba uvést, že toto “vhození“ má pouze určitou informační funkci, avšak nemá žádný právní význam z hlediska nabytí samotné fikce doručení. Jinak řečeno, i pokud by poštovní doručovatel postupoval tak, jak si zřejmě představuje stěžovatel, nemohlo by toto “vhození“ nikterak ovlivnit závěr ohledně dne, kdy nastala fikce doručení předmětného rozhodnutí, a tedy ani výsledek řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem ve vztahu k opožděnosti podané žaloby. Nelze ostatně ani přehlédnout, že rovněž podle správního řádu (§ 23 odst. 4) není nezbytné zásilku vždy vložit do domovní schránky anebo na jiné vhodné místo, pokud to vyloučil správní orgán anebo není-li to v daném případě možné."
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2014, č. j. 8 As 56/2014 – 24:
"Ke zpochybnění údajů o doručení, které vyplývají z doručenky, musí adresát rozhodnutí předestřít jinou, avšak srovnatelně pravděpodobnou verzi reality."
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2012, č. j. 17 A 19/2011 – 50:
Ustanovení § 19 až § 26 SŘ z roku 2004 ve znění účinném do 30. 6. 2010 výslovně nestanovila, že průkazem doručení písemnosti je doručenka, neupravovala její obsahové náležitosti ani doručence nepřiznávala důkazní sílu veřejné listiny (na rozdíl např. od § 50f a § 50g OSŘ). Přesto byla doručenka ve správním řízení považována za obvyklý důkazní prostředek prokazující doručení jakékoliv písemnosti jejímu adresátu. Vznikne-li o právně významném údaji na doručence důvodná pochybnost, je nezbytné takový údaj učinit předmětem dalšího šetření (dokazování). Zásadní rozdíl mezi veřejnou a soukromou listinou spočívá v jejich odlišné důkazní síle. Pravá veřejná listina (tj. listina skutečně pocházející od vystavitele) může být zbavena své důkazní síly jen tím, že účastník řízení tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost obsahu listiny (její nesprávnost). Důkazní břemeno spočívá na tom, kdo správnost veřejné listiny popírá. Naproti tomu u pravé soukromé listiny stačí formální popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být soukromou listinou prokázány.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2014, č. j. 4 Afs 56/2014 – 35:
"Pokud jsou v řízení před správním orgánem doručovány písemnosti namísto do datové schránky zmocněnce účastníka - advokáta vykonávajícího advokacii jako společník společnosti podle § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, do datové schránky této společnosti - advokátní kanceláře, přičemž zasílané písemnosti byly takto fakticky doručeny příslušnému advokátovi, nepředstavuje to zpravidla podstatnou vadu řízení před správním orgánem."
Rozsudek Nejvyššího…
